Solární plachta na hladinu bazénu připomíná bublinkovou fólii a vzhledem k tomu, že je poměrně tenká, je také zranitelná. Budete-li s ní však zacházet s opatrností, poslouží vám nejen jako ochrana před spadem nečistot, ale i jako významný pomocník snižující množství vypařené vody. A že to není zanedbatelné množství, o tom se snadno přesvědčíme jednoduchým výpočtem. Uvažujme jako názorný příklad bazén o velikosti 7 x 4 metry, vhodný pro plavání i relaxaci, a životnost krycí solární plachty přibližně 15 let. Vezměte nyní do ruky kalkulačku a počítejte s námi:

Voda se odpařuje do ovzduší přibližným tempem pěti litrů za 24 hodin. Z tohoto bazénu se tedy za jediný de vypaří do ovzduší zhruba 120 litrů vody. Toto zdánlivě zanedbatelné množství tekutiny nic neznamená, ale bude-li bazén v provozu půl roku, za dobu patnácti let se odtud vypaří do ovzduší nějakých 324 kubíků vody. To už je obrovské množství, které v přepočtu na peníze (tedy množství vody, kterou musíte dopustit – vodné a stočné) dělá (pro rok 2025 při sazbě 145 Kč za kubík) přibližně 47 tisíc korun.

Nebylo by tedy rozumnější tyto peníze investovat jinam, nežli je vysloveně vyhazovat do vzduchu skrze vypařenou vodu do ovzduší?

Jestliže od této sumy odečtete náklady na solární plachtu, které se pohybují kolem tisíce korun, zjistíte, jak značný význam má redukovat množství vypařované vody z bazénu. Kdybychom měli vodu zdarma, nemuseli bychom nic takového řešit, ale cena vodného a stočného se do provozu bazénu promítne poměrně razantně a chcete-li ještě názornější příklad, spočítejte si, kolik byste museli zaplatit za dopouštění vody do venkovního bazénu v Praze Vršovicích o rozměrech 20 x 50 metrů. Tam byste za 15 let provozu bazénu (pokud bychom uvažovali půlroční koupací sezónu) museli hradit částku téměř dva miliony korun.